zděná boží muka

Zděná boží muka v jižních Čechách, I
Pavel Hájek
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2009
***
     „V průběhu tří staletí bylo na území jižních Čech postaveno více než dvě stě zděných pilířků a sloupků božích muk. Označovala místa uložení ostatků padlých vojáků a bývala připomínkou i jiných tragických událostí. Někdy byla využívána jako mezníky na hranicích katastrů obcí, sloužila jako rozcestníky, zejména ale byla místem určeným k modlitbě, zastavení a rozjímání na cestách, k prosbám vznášeným za úrodu, déšť, uzdravení, narození dítěte či mnoho dalších potřeb. Jsou dokladem snahy vepsat do krajiny část kolektivní paměti i projevem obecně lidské touhy po blízkosti Boží.“
(z textu na záložce obálky knihy)
***
    „Při definici božích muk má dobrý smysl vycházet z významu jejich pojmenování. Jak samo sousloví říká, jde o připomínku utrpení Krista připoutaného, bičovaného a mučeného u antického kamenného sloupu. Odtud pramení základní tvarosloví božích mul – válcový sloupek či hranolový pilířek, vertikalitou evokující zmíněný sloup. Pro pochopení vývoje božích muk jako stavebního typu je však důležitější výklad samotného děje, tj. utrpení Krista. Téma Kristova bičování, jež bylo již od středověku součástí pašijových výjevů, v sobě nese bolest fyzickou i duševní, vyjadřuje ale i statečnost a nezlomnost Syna člověka a symbolizuje jeho víru, naději a lásku. Zároveň je rozcestím, ze kterého již není cesty zpět, odsouzený Ježíš s vírou kráčí po cestě, na jejímž konci je smrt, zmrtvýchvstání a vykoupení. To jsou momenty, které se jasně odrážejí v symbolice božích muk, projevují se jak v jejich architektuře, tak i v jejich umístění a poslání.“
***
     V lidové četbě na přelomu 17. a 18. století bylo uvedeno, že „…boží muka v našem prostředí vznikala od dob knížete Boleslava II., a to z popudu biskupa sv.Vojtěcha, přičemž se stavěla nejen podél cest, ale i městských bran, „aby města křesťanská byla od pohanských rozeznána, jako i aby tudy přetrženy byly všelijaké čáry, kouzla, ano i modlářství, které pohané ďáblům zvláště na rozcestí činili. Jako i proto, aby pocestní lidé, tehdáž ještě málo vyučení a nedávno na křesťanskou víru obrácení, patříce na všelijaké obrazy v mukách božích vymalovány, ptali se jiných, co to znamená. A tudy aby se víře křesťanské dokonaleji učili. Ti pak, kteříž již dostatečně vyučeni jsou, aby tím častěji přehořké umučení Krista Pána sobě připomínali a za ně děkovali, je Bohu Otci za své hříchy obětovali. A aby se upamatovali, jak jest Kristus Pán za nás na tomto světě těžkou cestou šel, a mnoho vystáti ráčil, až došel šťastného konce života věčného, že i tak my v tomto putování zdejšího života bídného nemáme očekávati samých rozkoší, ale s Kristem Pánem nésti kříž, až se dostaneme do věčného odpočinutí. Pocestní také skrze pohledění na Boží muka, jestli pro unavení jsou v žízni, tedy pamatujíce se na žízeň Krista Pána, snáze ji strpí a Kristu Pánu obětují, jako i kteří těžká břemena nesou, vzpomenou, jak těžký kříž Kristus pro nás nesl, a jemu za naše vykoupení poděkují.“
***
     „Přesto prvotní důvody, které vedly ke stavbě řady zděných božích muk, jsou poněkud jiné. Podle kusých a poměrně málo četných dochovaných písemných zpráv o jejich vzniku jsou některé stavby spojeny s válečnými událostmi a označují místo, kde byly pohřbeny ostatky padlých vojáků…plně v souladu s konstantou jakékoli tradiční kultury, tj. úctou k mrtvým. Kříže, kterými jsou boží muka obvykle završena, symbolizují mučednickou a hlavně násilnou smrt. U božích muk se tedy pravděpodobně prosilo o klidný spánek a spásu většinou bezejmenných vojáků, jejichž rodiny se patrně nikdy nedověděly, kde odpočívají jejich otcové, synové a bratři.“
***
     „Smrt ale nebyla spojena jen s válečnými konflikty, smrt byla a je součástí každodenního života. Boží muka tak mohou označovat místo, kde došlo k nějaké tragické události…Na rozdíl od božích muk spojených s vojenskými událostmi však zde nejde o označení hrobu, ale pouze o memoriální označení místa, kde k události došlo…Vývojová tendence ale směřovala k tomu, že …se v hmotě pilířku začaly objevovat větší a hlubší ploché niky a půlkruhové výklenky…tedy prostor jednoznačně určený pro ústřední sochu světce.“